1 příběh od Nikol - Nechal se předběhnout spolužákem a šanci dostal až po čtyřech letech

Vlastní příběh č. 1 od Nikol

První školní den na střední. Plná chodba neznámých tváří.

Starší studenti si vás prohlíží z patra – oni jsou tu přeci něco víc a vy jste žabáci, co se zmateně rozhlíží kolem. Hledám správnou třídu a mezi dveřmi vrážím do nějakého kluka – očividně ještě stydlivějšího než jsem já.

Kdybyste mi tehdy řekli, že si ho o několik let později vezmu, asi by se vám moje šestnáctileté já, platonicky zamilované do frontmana německé skupiny Tokio Hotel, od srdce vysmálo…

Spolužák byl rychlejší

Postupné otrkávání mezi novými spolužáky. Kluci měli nad holkami jasnou převahu – patnáct ku devíti. Ano, jen hrstička slečen mezi dospívajícími kluky.

V prosinci začínám randit se spolužákem Mirkem. Rozhodně patřil mezi ty nejhezčí. Prožívám první „velkou“ lásku, která určitě vydrží věčně. Až později se dozvídám, že si na mě zuby brousil také Radim. Nestihl to, nechal se předběhnout. Smůla, chlapče.

Sblížil nás maturitní ples

Roky na střední plynou. Pořád chodím s Mirkem. Hraje si na frajera, ale pro facku nejde daleko. Tu a tam nějakou schytám, ale jako mladá zamilovaná žabka si to nechám líbit. Teď už vím, že jsem byla hloupá. S Radimem se jen tak míjíme. Jsme jen spolužáci – nic víc.

Ve čtvrťáku se ujímám přípravy maturitního plesu. Fůra práce. Mimo jiné chatuji se spolužáky, chci po nich písničky pro šerpování, dárky do tomboly. A tehdy si poprvé za celé čtyři roky začnu psát s Radimem.

Jde to i jinak?

Začne to domlouváním plesu a rázem je z toho psaní do noci. Píšeme si o všem možném. Kluk, se kterým chodím čtyři roky do jedné třídy a vůbec ho neznám. Vzájemně se oťukáváme, flirtujeme. Ačkoli jsem zadaná a dělat bych to neměla. Jenže vztah s Mirkem šel postupně ke dnu. A já už to tehdy určitě tušila.

Radim mě zve ven a já přijímám. Opět ta červená kontrolka. Nálepku „zadaná“ mám stále na zádech, ale z nějakého důvodu mě to k němu táhne. Ukazuje mi, že se kluk může k holce chovat i jinak. Žádné facky. Žádné kroucení rukou za zády. Žádné vyhrožování, že jestli něco řeknu…

A jsme spolu. Oficiálně!

Maturitní ples strávíme víceméně spolu. Mému příteli to nevadí – sám se totiž celý večer věnuje jiné slečně. A mně je to fuk. Přijde maturita, končí střední. Při předání vysvědčení svého rádoby přítele Mirka vidím naposledy. Opravdu, už se neozval.

Na konci června se dávám dohromady s Radimem. Počkal si na mě a prý to stálo za to. I teď si občas vzpomenu, jak jsme se první školní den srazili ve dveřích. Koho by napadlo, že spolu budeme o osm let později stát u oltáře? Mě tedy rozhodně ne!

Pokračování následuje –  Nevěřila jsem, že svatební den uteče tak rychle